Kdybych se vás zeptal, zda se bojíte toho, že byste se mohli nakazit koronavirem, zřejmě byste odpověděli záporně. Možná proto, že už nepovažujete koronavirus za hrozbu, jíž byl v minulosti, možná proto, že ani nevíte, že je tu tato potenciální nákaza stále, že koronavirus nezmizel. Prostě byste se této nemoci nebáli. Ne jako dřív, kdy jsme nejednou trnuli, zda se na testu objeví jedna nebo dvě čárky a zda jsme tedy v pořádku nebo se máme bát, zda to zvládneme nebo skončíme v nemocnici či dokonce na hřbitově.
Dnes se koronaviru nebojíme. Zeslábnul, přestal být potenciálním masovým vrahem nás lidí, skončilo přetěžování zdravotníků, zmizely neveselé zprávy z médií i různé ‚semafory‘ z politických debat, a tak jsme na koronavirus postupně zapomněli. A ignorujeme ho.
V dnešních dnech ho ignorovat vlastně můžeme. Protože tento virus zeslábnul, my jsme se nechali proočkovat, a to by mělo stačit na to, aby se tu nerozvinula nová pandemie. O čemž jsme přesvědčeni. Jenže nakolik je toto přesvědčení reálné? Tím bych si nebyl zase až tak moc jistý. Možná je dnešní koronavirus skutečně jenom slaboučkým potomkem koronaviru dřívějšího, který už se nikdy na nic zásadnějšího nezmůže, ale to může být také jenom zdání a jak tato infekce zeslábla, tak by mohla chytit druhý dech. A na to bychom neměli zapomínat.
Dnes už po nás skoro nikdo nechce, abychom proti koronaviru něco podnikali. Jen doktoři obvykle vyžadují, abychom do jejich ordinací vstupovali jen s rouškou nebo respirátorem, máme-li nějaké respirační onemocnění, třeba právě koronavirus, jinde se nevyžaduje už ani to. Ale přece jenom bychom se mohli i dnes nakazit a šířit tuto infekci dál. A proto bychom neměli zapomínat na Flowflex. A měli bychom se testovat, pokud máme podezření právě na koronavirus. Protože jeho odhalení a následné zamezení jeho šíření je důležité dnes stejně jako kdysi.
