Jan Adam Qestenberg-šlechtic a právník s duší naplněnou hudbou

V roce 1678 přichází na svět dědic panství Bečova, Rapoltenkirchenu, dvou paláců ve Vídni a Jaroměřic nad Rokytnou, Jan Adam Qeqstenberg.
Už jako šestiletý osiřel, a do jeho dospělosti se o jeho výchovu staral poručník a řada vychovatelů, což ostatně byla běžná praxe i při výchově jiných šlechtických potomků. Běžná byla i poměrně zrychlená výuka etikety, jazyků a základů přírodních věd. Proto již ve svých osmnácti letech ukončuje právnickou fakultu na tehdejší Karlovo Ferdinandově fakultě v Praze, aby se vzápětí vydal sbírat poznatky a zkušenosti do zemí celé Evropy.

Z této kavalírské cesty ho nejvíce okouzlilo sídlo francouzských králů-Versailles a přimělo ho k rozhodnutí ke stavební úpravě tehdy ještě renesančních Jaroměřic. Přestavba zámku a přilehlého chrámu sv. Markéty do barokní podoby s nádechem Versailles, trvala Qestenbergovi celých 37 let a měla být podle původních plánů daleko honosnější, než vidíme dnes. Tomuto záměru bohužel Adamovi zabránil nedostatek finančních prostředků. Vedle zvelebování svých statků byla jeho velkou láskou hudba. Právě on také na zámku držel velkou kapelu pod vedením F. V. Míči, který byl autorem první české opery s názvem O původu Jaroměřic. Dílo zde bylo uvedeno v roce 1730 a na premiéru byla sezvána šlechta z okolí a také z Vídně.  O hraběti je známo, že miloval italskou hudbu, zejména operu a v Itálii se také v mládí na své kavalírské cestě zdokonaloval ve hře na loutnu. Navíc sám komponoval a prezentoval drobná díla. Od této lásky ho ovšem často vytrhovala nutnost pobytu u vídeňského dvora, kde vykonával funkci skutečného dvorního rady a komořího.

Bylo pouze na libovůli tehdejšího císaře Leopolda I., zda vydá hraběti povolení k dočasnému opuštění dvora a umožnění návratu na své milované Jaroměřice, kde se mohl zcela věnovat své opeře, komediím a baletu. Možná právě v hudbě nacházel útěchu, protože jeho rodinný život byl poměrně smutný. Přežil totiž nejenom svoji choť Marii Antonii, ale také i všech šest dětí a jeho smrtí v roce 1752 se rodový panteon Qestenbergů uzavřel.